Chlad a vzpomínky... (songfic)

24. října 2012 v 20:29 | Elis |  Jednorázové povídky
Krásný večer!
Dneska mě prostě chytla nějaká psací a tak jsem napsala další jednorázovku! Tentokrát songfic, pro změnu o Siriovi. Myslím, že je na hezčí písničku než minule. Ale to je věc vkusu... Každopádně tohle je tak trochu depresivní... Nebo jsem se o to aspoň... Snažila? Pokusila? Já sama jsem si u toho pobrečela... Nevím jak to bude u vás... Já jsem holt na Siria dost citlivá... Takže tentokrát Sirius v Azkabanu. Užijte si!





Celý vyzáblý, špinavý, hladový a nevyspalý seděl na ledové zemi a upíral svoje bouřkové oči na zeď před sebou. Byl prázdný. Nevěděl jak dlouho tu je. Nevěděl, jestli je den, nebo noc. Nechtěl přemýšlet, ale myšlenky se mu samy vtíraly do hlavy. V mysli se mu přehrávaly snad všechny chvíle jeho života. Jeho šťastné rané dětství, dokud ještě nedělal problémy, začátek hádek se rodiči… Spíše s lidmi, kteří ho vychovali, ale on s nimi nesouhlasil… Nechtěl sdílet jejich myšlenky a názory. Už jako menšímu mu připadaly hloupé a jak dospíval, uvědomoval si stále víc, že to je špatné. Hádky a křik. Utrpení a bolest. Cruciatus… Jen když si na tu bolest vzpomněl, do očí mu vyhrkly slzy. Při té vzpomínce nedokázal být silný. Byl tu moc dlouho na to, aby odolával tísnivému ovzduší, které bylo plné strachu.
Vzpomínal dál… Jak nastoupil do Bradavic. Seznámil se s Jamesem. Tím nejlepším přítelem, kterého mohl mít. S jeho BRATREM! A pak potkal Remuse. Chytrého, tichého a starostlivého. A taky Petera! Toho zrádce! Toho, kvůli komu byli teď James s Lily mrtví! MRTVÍ!!!
,,Jsou mrtví!!!" zakřičel zoufale. Jeho slova se odrážela od stěn a on si stále víc a víc uvědomoval tu děsivou pravdu…
Další příval vzpomínek… Jak byl zařazen on i jeho přátelé do Nebelvíru. A pak ty nejkrásnější roky jeho života! Bradavice! Jak je miloval! Místo, kde byl úplně jiný Sirius než tam, kde to měl nazývat domovem. To nejkrásnější místo, které kdy poznal! Prohánění se za úplňku po bradavicích pozemcích! POBERTOVÉ, Pobertův plánek, vtípky, bezstarostné lelkování…! V očích se mu zaleskly slzy… V šestnácti utekl z domova. Nemohl to tam už vydržet! Utekl za Jamesem a tím jakoby se stal součástí Potterovic rodiny… Tolik Jamesovi jeho rodinu záviděl! Nikdy nic takového nepoznal… Poslední ročník… A pak konec… OVCE a krok do neznáma… Jeho nejlepší přítel byl s Lily tak strašně štastný! A když byl šťastný James, on taky. Jejich svatba a pak miminko… Maličký Harry… Andílek… Všichni, on, James, Lily i Remus, by za něj byli ochotni položit život! Pettigrew ne! Na to byl moc velký zbabělec! Pak přišla věštba… James, Lily a Harry se museli skrývat… Fideliovo zaklínadlo… Měl se stát strážcem… Ale Voldemort by věděl, že si ho vyberou a tak ustanovili strážcem Pettigrewa… A on je předhodil svému pánovi jako kus masa. Jako by je neznal. Jako by ho Pobertové nikdy nevzali pod svá ochranná křídla a nevzali ho mezi sebe. Nic… Jako by zapomněl… A když se Sirius dozvěděl tu děsivou pravdu… Že jsou mrtví… Měl… Měl chuť toho zrádce zabít! A tak se vydal za ní a hledal ho… Ulice plná mudlů… Obviňování… Výbuch… Uříznutý malíček… A pak prázdno… Jen děsivá přítomnost mozkomorů, mříže a chladné kamenné zdi a podlaha.

Sklopil hlavu a položil si ji do dlaní. Pak znovu pohlédl před sebe a po propadlých tvářích mu začaly téct slzy. Smutku, strachu, nenávisti…! Brečí jenom holky! uslyšel v hlavě Jamesova oblíbená slova.
,,Kdybys jen věděl Jamesi…" zašeptal tiše ,,Kdybys věděl…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shirley Shirley | 24. října 2012 v 22:04 | Reagovat

Ty mi teda dáváš, takhle navečer :-( :-( Marně hledám kapesník ??? :-( Tohle je prostě k vzteku, já vím, že je to jen příběh, ale já bych toho Pettigrewa... ne, raději nechtějte vědět, co bych s ním udělala!!!! :-( áááááááá, jak já ho nesnáším!!! A ještě k tomu autorka knížek nechá zemřít největší hrdiny děje!!! - Lily, Jamese, Siriuse a dokonce Remuse! :-( neeee ja nechci brečet :-( :-x  :-D  ???

2 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 25. října 2012 v 10:53 | Reagovat

[1]: Hele já kvůli tomu brečím často! Vždycky když čtu nějakou povídku, nebo koukám na nějaký video s nima, tak si můžu oči vybrečat!!! Achjo! Je to sice "jenom" příběh, ale úúúúžasnej!!!! Nejkrásnější!!! Chjo... Proč nechala Rowlingová všechn umřít? Sniff... Ale na konci byli zase všichni spolu a to je krásná představa nemyslíš?

3 Shirley Shirley | 25. října 2012 v 12:22 | Reagovat

jo to je fakt ... ale stejně :-/ .. měla tam nechat alespoň Remuse s Tonksovou! :-(

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 25. října 2012 v 12:28 | Reagovat

[3]: Hmh... Ale aspoň se Remus znovu viděl s Jimmym, Sirim a Lil...! A Dora tam byla s ním... Dočkali se prostě hezkého období, kde mohli být všichni společně!!! Doufejme, že navždy! (Ách... Zase z toho dělám realitu...!)

5 ezlo ezlo | Web | 25. října 2012 v 12:36 | Reagovat

Elis, co mi to děláš... Nejen ty brečíš u takovýhlech věcí... :'(
Nevím jak ostatní, ale mě ta písnička poněkud rozptylovala, tak jsem ji před koncem vypla, pardon... Ale vážně, ty mi dáváš, ty mi dáváš a ty mi dáváš :-(
... :-(  :-(  :-(

Achjo... Jak já tyhle smutné povídky prožívám ... :'(

A ano, kočku jsem se sklopeným uchem viděla, když byla smutná, jako já teď, a ne, na matiku se učit nehodlám, protože tentokrát si dám na ty vzorečky pozor... Normálně bych ti sem dala usmívajícího se smajlíka, ale to teď nejde :-(  :-(

6 ezlo ezlo | Web | 25. října 2012 v 12:42 | Reagovat

[5]: Sirius v Azkabanu se přece mohl přeměnit v psa, takže takovéhle depky mít nemusel, ne? A to sentimentální vzpomínání... DEMENTNÍ MOZKOMOŘI!!!

7 Rogue Rogue | Web | 26. října 2012 v 10:44 | Reagovat

:-( Hrozně smutné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama