Tohle je má přirozenost

14. května 2013 v 18:20 | Elis |  Nepobertovské povídky
Nazdárek! Dneska jsem měla takovou poetickou náladu a napsala jsem tuhle kratičkou povídku. Ti z vás, kteří čtou můj blog již déle, mohli zaznamenat, že miluji tanec. Dennodenně se pro mě aspoň na pár okamižků stává vším. Osvobozením. Tančím všechno od baletu, přes španělsko a charlestone až po takový lehčí street. Ještě jsem se o tom moc lidem nezmínila, ale v devítce plánuji přijímací a talentové zkoušky na taneční konzervatoř Duncan centre (normální čtyřleté středoškolské studium apka dva roky jako vejška). Tato škola není jako klasická baletní konzerva, alle učí i modernější věci. A já bych baletkou být nechtěla. Spíš učitelkou tance. Je to zatím takové nejisté a navíc netuším, jestli na to vůbec mám... No a tahle povídka pojednvá právě o tanci. Možná je psaná trochu jinak, než jste u mě zvyklí, ale snad to nevadí.
Takže přeji příjemné počtení a prosím o komentáře. Do této mini povídky jsem dala kousíček sebe, takže bych ráda znala vaše názory.

Díky předem

Vaše Elis






V uších Ti zazní první lehoučký tón. Vyhoupneš se na špičky a prvními ladnými pohyby rozechvíváš okolní vzduch. Vnímáš prostor. Cítíš ho. Najednou se Ti z hlavy vymaže úplně všechno. Máš tam jen hudbu a kroky. Pociťuješ každičký, byť nepatrný, kousíček svého těla. Tón po tónu a pohyb po pohybu se přesouváš po prostoru. Necítíš starosti. Tvé tělo je na pár chvil osvobozeno od všech pozemských neduhů. Tanec je pro Tebe jako dýchat. Je to jako tlukot srdce, nepodmíněné. Máš to v krvi. A nejen tam… I v duši. Jsi zrozena rytmem. Jen co jsi jako malá zvládla první kroky, jen co jsi začala ovládat své tělo, tanec se pro Tebe stal vším. Přirozeností. Tlukot Tvého srdce jemně podtrhuje hudbu. Tu něžnou, osvobozující hudbu. Když dozní i poslední tón, zůstaneš chvíli v konečné póze a uvědomuješ si ten okamžik naprostého uvolnění. Dech, srdce, svaly, duše. Vše je v dokonalé harmonii. A Ty jako pokaždé cítíš, že tanec miluješ...!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 15. května 2013 v 19:12 | Reagovat

úžasná.. to se ti opravdu povedlo

2 Frána Frána | Web | 15. května 2013 v 20:08 | Reagovat

Je to dokonalé. Trochu mne mrzí, že snad i ty nás opustíš. Všichni se rozutečovu na specializované střední a já zůstanu sama :-( Ale jinak povídka je vážně úžasná, já nikdy moc netančila, ale tohle by mne k tomu snad i přesvědčilo :-D  :-D  :-D

3 Ænag Ænag | E-mail | Web | 16. května 2013 v 20:30 | Reagovat

Wow... krásný sled pocitů, je krásné číst a vlastně i cítit, souhru člověka s tancem, hudbou, chvíle, kdy myslíme jen "teď" a jiné starosti nevnímáme (já něco podobného zažívám u taiji, akorát přitom cítím, jak mě bolí nohy(:)
P.S. Pokud na tu školu opravdu chceš, neměli bychom Ti bránit, je dobré vědět, co chceš dělat a jít si za tím. Doufám, že nás pak pozveš na nějaké Tvé supr vystoupení(;

4 Ronnie Ronnie | Web | 18. května 2013 v 23:06 | Reagovat

Waw tohle bylo...... Bajecne :) dokazu si to nadherne predstavit ty pocity co z toho vychazi primo cisi. Tanec mam rada ale tohle spis vystihuje moje pocity ze zpevu. Radost. Euforie. Opojeni. Tohle je proste dokonalost. Bajecne se ti tohle dilko povedlo. :) ;) :)

6 Cassiopea Black Cassiopea Black | 29. května 2013 v 21:09 | Reagovat

teda, to je hodně emočně nabitá povídka, a přitom je tak krátká... je vidět, že i do  mála slov se toho dá vložit tolik, kolikrát i víc než do dlouhý povídky... nikdy mě to nepřestane udivovat a nikdy to nepřestanu obdivovat... jak už psali všichni přede mnou, je to úžasný, dokonalý, super :) opravdu z toho bylo cítit, že si tam dala kus ze sebe sama, krásný, měla bys takhle psát častěji :)... jinak, moc děkuju za komentář, fakt mě moc potěšil :)) tak, pokud se najde čas, hodim zítra něco na blog ;)

7 Lilly Lilly | Web | 2. června 2013 v 1:07 | Reagovat

přeju Ti, aby Ti to s tím tančením vyšlo.. je vidět, že k tomu máš opravdu vztah a mohlo by to být pro Tebe to pravé... máš můj obdiv a držím Ti všechny palce, co mám i nemám, aby Ti ta škola  a pak i kariéra vyšla... :-)

8 Ilía Ilía | Web | 7. června 2013 v 19:36 | Reagovat

Krásná povídka. Jojo, taky sem mohla jít na konzervu, ale jen z páté třídy, a to mě mamka nechtěla pustit na intr. Možná pak po maturitě zkusím DAMU. No nic, to jsem odbočila. Povídka velmi pěkná :-D úplně je z ní cítit, jak tanec miluješ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama