25. kapitola

6. září 2013 v 20:39 | Elis |  Jen krůček k lásce...
Zdravíčko!
Tak jsem úspěšně přežila první týden školy a musím říct, že to tam je vlastně fajn. Jo něco mě štve, někteří učitelé jsou děsivě divný a tak, ale stejně. Mám to tam ve svý podstatě ráda. No a jelikož bylo kolem školy hromada zařizování, tak jsem se ke psaní dostala až dnes večer. Takže prosím, zde je 25. kapitola. Možná bude jiná, než ty předchozí. Jak jsem dlouho nepsala, můhlo se něco změnit, nebo tak. Netuším, jen upozorňuji. Užijte si ji!
Elis
PS: O víkendu zde nebudu skoro určitě. Budu dodělávat čtenářský deník, vytvářet prezentaci na výpočetky a zítra ještě jedu s taťkou ny výlet. Takže tak.
Páááčko




Když se Lily ráno vzbudila, bylo teprve půl osmé ráno. I když byla neděle, nevadilo jí to. Potichoučku vyklouzla ze své postele a zaplula do koupelny. Tam se postavila před zrcadlo a chvíli na sebe upřeně zírala. Přemýšlela o sobě a Jamesovi, Remusovi, Anie a Siriusovi. Byla na něj naštvaná a nedokázala si představit, co by musel udělat, aby mu odpustila. O ničem nevěděla. Všechny její přátelské city, které si k němu v poslední době vybudovala, byly ty tam. Nesnášela ho za to, že ublížil její kamarádce! Že jí zničil její maličký nevinný zamilovaný sen!
Otřásla se, už na něj nechtěla myslet. Shodila ze sebe tedy pyžamo a lehkým krokem se přesunula do sprchy. Tam na sebe pustila příjemně teplou vodu a nechávala si stékat její uklidňující kapičky po těle. Smývaly všechny její zlé pocity a ona si tu chvíli několik minut užívala. Pak si umyla vlasy svým oblíbeným šampónem, který voněl po levanduli. Aspoň ten jí dokázal zvednout náladu. Vyšla ze sprchy, utřela se a zabalila do ručníku, namazala si kůži příjemně chladivým a osvěžujícím mentolovým krémem a vrátila se zpět do pokoje. Nejprve se koukla na budík a zjistila, že utekla půl hodina. Čas v koupelně vždy letí jinak rychle než mimo ni. Sáhla po hřebenu a rozčesala si své dlouhé vlasy, až se vůně levandule šířila všude kolem její hlavy. Tolik ji milovala! Už od doby, kdy byla malinká a její matka používala levandulovou voňavku, si ji oblíbila. Každý den v Bradavicích si na ni díky té příjemné vůni vzpomněla. Měla bych mámě napsat. uvědomila si v duchu Lily, jelikož už jí velmi dlouho neposlala žádný dopis. Sáhla po hůlce, máchnutím si usušila vlasy, pořádně se oblékla, protože koncem listopadu už začínala být zima a vydala se do sovince. Na nočním stolku ještě nechala krátký vzkaz, aby její kamarádky věděly, kam šla.
Celý hrad byl tichý, protože o víkendu naprostá většina studentů v tuhle dobu spala a její kroky se rozléhaly po celém hradě. Odrážely se od stěn a vytvářely hlasitou ozvěnu. Bylo asi čtvrt na devět a slunce už se dralo na obzor. Lily pohlédla z jednoho okna a v tu chvíli jí do tváře zazářily první sluneční paprsky. Vychutnávala si tu chvíli, plnými doušky dýchala svěží ranní vzduch a sama pro sebe se lehce pousmála. Nový den byla jedna z nejúžasnějších věcí na světě a ona tenhle hodlala věnovat jen a pouze své nejlepší kamarádce, která to potřebovala. Lily ještě chviličku stála u okna a pak se s lehkostí rozběhla do sovince. Netušila, proč běží. Nemohla se nejspíš dočkat, až napíše matce, i přes některé události včerejšího dne, které jí jako maličké jehličky bodaly v mysli. Když vystoupila až do věže, kde měly sovy svůj domov, uslyšela nesouhlasné houkání sov, které probudila svými kroky. Rozhlédla se po věži a ve výšce hledala svou sovičku, pana Dracyho, který dostal jméno podle její oblíbené postavy z její oblíbené knihy Pýcha předsudek.
"Kdepak jste, pane Darcy?" šeptala tiše a najednou uviděla, jak na ni zírá pár zářivých jantarových očí, které byly oproti tělu jeho majitele, malého puštíka, naprosto gigantické. Už si zvykla na ten roztomilý vyvalený pohled, který na ni její sova vrhala již od prvního ročníku, kdy si ho koupila na Příčné ulici, a usmála se. Darcy s tichoučkým šelestem sletěl na její rameno a něžně ji ždíbnul do ucha.
"Ahoj Dracy. Dlouho jsme se neviděli, že?" rozmlouvala se sovou "Kdybys jen věděl, co se mi poslední dobou děje… Jsem z toho celá zmatená… Jdu poslat mamince dopis, víš. Říct jí, jak se mám a poptat se, co doma. Co dělá Petunie." vysvětlovala. Darcy se při vyslovení jejího jména nesouhlasně zavrtěl, jak by jí snad rozuměl. "Je to moje sestra, Darcy. Je má povinnost se o ni zajímat, i když ona to nedělá. Chápeš?" usmála se na něj a pak si sedla k jednomu z výklenků v sovinci. Dracyho si nechala sedět na rameni. Vyndala papír, brk a inkoust a začala psát. O škole, o kamarádech, o Anie a Siriovi a hlavně o Jamesovi. Věděla, že jí matka bude ve všem rozumět, vždy rozuměla. Chtěla cítit její vůni levandule, její hřejivé objetí kolem svých ramen, chtěla slyšet její krásný hlas. Ale věděla, že musí počkat až do letních prázdnin, protože na Vánoce chtěla být naposledy v Bradavicích. Další šanci na to, aby tu strávila Vánoce už neměla.
Pak se ptala na to, jak se má ona, táta a Petunie. Co dělají, jestli se událo něco nového.
Když měla dopsáno, podepsala se a nad 'i' ve svém jméně napsala místo tečky maličký smaragd. Dělala to tak od doby, co jí otec řekl, že má místo očí ty nejkrásnější smaragdy na světě.
Pak dopis vzala a přivázalo ho Darcymu na drobnou nožku.
"Dones ho v pořádku." řekla a políbila ho na jeho drobný zobáček. On jí to oplatil drobným štípnutím do horního rtu a pak odletěl. Byl to jejich zvyk tak od druhého ročníku.
Lily se za ním dívala, dokud z něj nebyla jen maličká tečka a pak se pomalým krokem oklikou vydala zpět do nebelvírské věže. Asi v půlce cesty uslyšela za rohem zvláštní hádku. Jeden hlas byl tichý a ženský a druhý mužský, hlasitý. Trochu zrychlila, a když zahnula, uviděla tam stát Siriuse naproti Anie. Vůbec si jí nevšimli a navzájem se měřili pohledem.
"Co sis myslela?" Že se vezmeme a budeme spolu mít děti?!" ječel zrovna Sirius
"Ne. Jen… Trochu víc úcty, než mě nechat stát samotnou ve vstupní síni… Nevadí mi, že to nevyšlo. Věděla jsem, že to se mnou dopadne, jako s ostatníma holkama, ale mohl jsi… Já nevím…!" říkala zmateně Anie a pak jí po tváři stekla slza.
"Hlavně nebreč, prosím…!" řekl otráveně Sirius.
"Víš co ji? Debil!" zaječela na něj nečekaně Anie a rozběhla se pryč. Tam ovšem stála zatím nepovšimnutá Lily a Anie do ní narazila.
"Já… Sorry. Uh… To jsi ty Lil. Pojď, jdeme pryč." řekla, se slzami v očích ji chytla za ruku a táhla ji do věže.
"Hm… To jsi my to fakt nandala, Dumpová!" vyštěkl Sirius.
"Jo?!" zašklebila se Anie, které už po po tvářích začaly téct slzy proudem. Zastavila se, otočila a došla k Siriusovi. Chvíli před ním stála a zírala na něj. Pak se v rychlosti napřáhla a její ruka silně dopadla na Siriusovu tvář. Ten se za ni překvapeně chytil a Lily viděla, že se mu na ní začíná tvořit rudý otisk ruky.
"Nesnáším tě." pronesla Anie chladně a pak se rozběhla pryč do věže. Lily ještě chvíli koukala na Siriuse a pak se vydala za kamarádkou, v hlavě jen jedno: Zasloužil si to!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 7. září 2013 v 10:07 | Reagovat

Bože, tak dlouhé čekání stálo za to.. je to skvělá kapitolka :)) Sirius je prostě jedno velké namyšlené ego, ale annie se facka povedla :)) no těším se co bude dál :)) a doufám že nová kapitola bude co nejdříve :)

2 Ronnie Ronnie | Web | 7. září 2013 v 21:45 | Reagovat

No páni! Jsem strašně ráda, že jsi napsala další kapču, protože je skvělá! :D jen chudák Sirius, i když si to od Annie zasloušil, namyšlený Cassanova. Je to čím dál zajímavější :D těším se na další kapču :)) P.S.: nevím, jestli si toho všimneš, proto píšu ještě sem :-D Nevíš kde bych našla 2. sérii Sherlocka s titulkama? Kdyžtak piš na mail, nebo twitter, nebo ask :D dík :))

3 symphonys symphonys | E-mail | 20. října 2014 v 18:33 | Reagovat

úplně si představuju Annie,jak dává Siriovi facku!!!
Je to jak v HP 3.Hermiona facku Malfoyovi!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama