Dobrý či špatný konec...? (songfic)

23. září 2013 v 15:02 | Elis |  Jednorázové povídky
Jů, jů, jů! Elis napsala další songfic!
Hmh... Pardon za mou nepřítomnost, ale škola je škola, kroužky jsou kroužky a nemoci jsou nemoci. A celý je to teď nějký zmatený a tak, takže jsem nic nepřidala. Ale další kapitola Vánoců je skoro skoro u konce, možná že ji sem ještě dneksa večer dám.
No ale abych zase moc nekecala... Prostě další songfic, na který jsem tentokrát vážně hrdá. Písnička je sice o dost delší než jedno přečtení textu, ale to sna dnevadí... :)
No nic, tak já se zase loučím.
Páčko
Elis







Láska. Něžnost. Pochopení. Víra. To vše se zračilo v jejích překrásných očích v každém vzácném okamžiku, který jsem s ní trávil. Možná že ani ona sama nevěděla, že mě jednou opustí. Že mě zanechá samotného, jako když dítě pohodí do kouta pokoje rozbitou hračku. Že mi roztrhá srdce na milion malých kousků. Že mi rozbije mé naděje jako křehké zrcadlo na maličké střípky a ty se rozsypou tak, že už je nikdo neslepí. A že se mi ty střípky zabodají do duše a budou mě trápit po zbytek mého života. Ubohého života přetvářek, lstí a lží. Hloupých vybledlých vzpomínek. Že se za ni postavím u samotného pána zla a budu trpět dlouhá léta při každém pohledu na jejího syna. Který byl atk stejný jako ON. Ten, kdo mi ji sebral. Ale aspoň měl její oči. A vždy, když na mě pohlédl přes záclonu nenávisti, viděl jsem ji. Její zrzavé vlasy, zářivé oči. Průzračné a upřímné oči, dávající nahlédnout do lidské duše. Její hlas mi zněl v hlavě, jako by to bylo včera, co ke mně naposledy mluvila a pak si odešla s tím hlupákem. Budižkničemu, který uměl jenom létat na tom svém přihlouplém koštěti a předvádět se. S ním, který mi ničil život každý hloupý den mého studia v Bradavicích.
Nikdy jsem nepochopil, co na něm viděla. A nechápal jsem, co viděla na mě. Každou vteřinku, kterou se mnou strávila jsem děkoval za její milou duši, její lásku. A pak mi utekla, jako když pustíte křehký kvítek po řece a svět byl jako jedna velká noční můra. Bez ní. Měli jsme spolu velké plány. Nic nás nemělo rozdělit. Měli jsme stát mi dva proti celým Bradavicím. Celému světu. Vesmíru.
Když jsem pak věděl, že přežilo její dítě, chlapec, který měl oči navlas stejné jako ty její, byl jsem zmatený. Nic nedávalo smysl a přesto do sebe vše zapadalo. A pak jsem mu po celou dobu chtěl říct, jak to doopravdy bylo. Nemuset si ho protivit, nenutit ho, aby mě nenáviděl…
A teď je to tu. Zase a znovu v Bradavicích. Chytil si mou poslední slzu, vše se dozví. Na konci. A já už odcházím z tohoto světa. Za ní… Snad.
Čekáš tam, Lily?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 23. září 2013 v 20:49 | Reagovat

???  :-| wow... krásně napsáno :) chudák Sevie :( nádherný songfic fakt že jo :))

2 Frána Frána | Web | 23. září 2013 v 21:06 | Reagovat

Moc, moc pěkné... hmm... sonfic... že bych něco takového také zkusila napsat...?

3 Ronnie Ronnie | Web | 26. září 2013 v 10:45 | Reagovat

Proč mi tohle děláš?? Ten text s písničkou mě přivedl skoro k slzám a já se málem před třídou rozbulela jak malý mimino :(( Ale je to dokonalý :))* <3

4 blabla blabla | 7. prosince 2013 v 13:04 | Reagovat

fakt pěkně napsané a teď nekecám:já teďka bulím a nechce se mi uvěřit,že to někdo může tak hezky nepsat O_O ...moc díky...blabla

5 blabla blabla | Web | 10. prosince 2013 v 15:05 | Reagovat

[4]:jo,ještě jsem se chtěla zeptat:nevadilo by ti,kdybych napsala na svůj blog odkaz na tvůj?mně se totiž ten tvůj líbí :-)
blabla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama