26. kapitola

1. října 2013 v 21:03 | Elis |  Jen krůček k lásce...
Ahojte!
Takže protože jdu až zítra na kontrolu, doma už to začíná být světové nudárium...! :/ Vážně, už mě ty nemoci nebaví. Ale to dněšní volání s Fráničkou, který trvalo (podle mých výpočtů) asi čtyřiadvacet minut, bylo boží! XD
No... Abych se dostala k věci... Jak vidíte, napsala jsem další kapitolu k Jkkl! :) Jej! Jsem rychlá, když mám čas. Tady je vidě, že ho normálně VÁŽNĚ nemám. :))) No nic... Teď už fakt k jádru. Kapitola je to myslím fajn, taková pohodová. Lily se snaží zlepšit náladu Anie, která je mírně vedle ze Siriusova chování. A tak dělá Lil spoutu šííílených věcí. :D
Tak si ji užijte.
Zdravím
Elis




O několik pater a chodeb dál Lily Anie konečně dohnala. Její kamarádka seděla na zemi v jednom z výklenků a po tváři jí tekly slzy. Lily došla až k ní a pak se vedle ní posadila na chladnou kamennou zem. Poté ji objala.
"Víš, že kvůli němu nemá cenu brečet…?" řekla po chvíli.
"Jo." odvětila brunetka a hřbetem ruky si otřela oči. "Vím to, ale neumím to zastavit. Já ho měla ráda už od čtvrťáku. Pochop, tři roky. Ale teď už ne. Ne, je to idiot."
"Nebyla jsem to já, kdo Ti to vždycky říkal?" zamyslela se na oko Lily.
"Měla jsi pravdu." pousmála se Anie.
"To já vždycky!" zazubila se zrzka, postavila se a pak podala s úsměvem Anie ruku. "Nech ho plavat. Je to jen další pitomej kluk na světě. A ti se přece všichni nepovedli."
Anie se nad její poznámkou usmála a pak se za pomoci Lily postavila.
"Máš pravdu. On za to nestojí. Nebudu se s ním trápit!" řekla rozhodně.
"Tak se mi líbíš! Pojď, dnešek si užijem!" rozesmála se Lily pak se rozběhla chodbou, Anie táhla za sebou. Cítila se dobře. Byla šťastná, že kamarádce pomohla a chtěla, aby se už netrápila. Chtěla, aby tohle byla ta nejkrásnější neděle!
Když dívky s úsměvem na tvářích doběhly do Velké síně, už se tam pomalu začali scházet lidé na snídani. Lily zatáhla Anie k nebelvírskému stolu a začala s nadšením hovořit. Netušila, kde se to v ní bralo… Možná, že za její dobrou náladu mohl James a všechno to pěkné, co s ním zažívala.
"Takže… Jak víme, jídlo pomáhá na špatnou náladu. Takže se najez! Vem si kakao a tousty a marmeládu a džus a koblihu…" brebentila vesele a při tom jí všechno nandávala na talíř. Anie na ni jen nevěřícně koukala a pak začala na oplátku nandávat jídlo na talíř Lily. Zrzeččina dobrá nálada ji i přes nepříjemné události rychle nakazila.
Když si však asi deset minut navzájem kupily jídlo na talíře, smály se a při tom tak trochu jedly, vešly do síně Pobertové. Tedy… Petr chyběl. Lily se rozzářila na Jamese a vesele mu zamávala. James jí zamávání oplatil a pak na ní ještě rychle mrknul. Anie se nad jejich milou zamilovaností jen usmála. Další vešel Remus, na kterého se obě dívky zazubily a on jim na odpověď pokýval hlavou. A pak vešel Sirius… Lily svraštila obočí a pohlédla na Anie, ta se však jen rychle obrátila a dál se s hlavou hrdě zvednutou věnovala jídlu. Černovlasý mladík měl v očích uražený výraz a Lily si všimla, že měl jednu tvář od té facky ještě pořád malinko zarudlou.
"Jsi v pořádku?" otočila se na Anie.
"Jo. A taky to tak zůstane. Budu se s ním stejně potkávat každý den." odvětila a trochu zkrabatila obličej.
"Prostě ho… Neřeš ho a on… On…" nemohla najít slova Lily.
"Snad zmizí!" řekla rozhodně Anie a pak vzala kus salátu s tím, že ho hodí Lily na talíř. Jenže se netrefila a salát přistál v zrzčiných vlasech.
"Hups! Ale zelená ti sluší, Lil!" zasmála se.
"Když myslíš…!" řekla Lily a pak se začala pózovat jako modelka před foťákem. Obě holky hlasitě rozesmály a znovu se pustily do jídla.
Když byly najezené, vstaly a zamířily do nebelvírské věže, aby se mohly obléknout a jít ven.
U dveří ze síně ovšem stál James a smál se na Lily. Když k němu došly, vzal ji kolem pasu a dlouze ji políbil.
"Dobré ráno." usmál se na ni.
"Dobré… Víš Jimmy… Anie má za sebou kvůli Siriovi… No… Nic hezkého a já bych teď měla být s ní. Ráda bych byla i s tebou, ale to se teď nedá moc skloubit takže… Užij si neděli beze mě, jo? A Siriuse drž prostě od Anie.. Dál." šeptala mu do ucha Lily. James jenom přikývnul, ještě ji políbil na čelo a šel za svými přáteli.
"Tak jdeme!" zavelela Lily a teď už se opravdu zamířily převléknout.
Když James došel zpět ke stolu, usadil se a upřel pohled na Siriuse.
"Co je?" divil se černovlasý mladík.
"To bych chtěl vědět já. Ty jsi dneska ráno nebyl v kuchyni, že ne?" podíval se na něj zpříma.
"Byl!"
"Nekecej mi! Anie by jinak nebyla tak rozhozená."
"Co já vím, co tý holce přelítlo přes nos."
"Spíš kdo…" poznamenal Remus a dál se věnoval své snídani.
"No fajn… Prostě jsem ty to s ním byl… Dovyříkat." vysvětlil Sirius.
"Tichošlápku! Co si ty s ní máš vyříkávat! To ona by si to měla vyříkat s tebou!" začal ho peskovat James.
"Taky to pak udělala… Ty sis nevšiml, že mám tak trochu červenou tvář?"
"Já před půl hodinou ještě spal." upozornil ho James "Ale počkej… Chceš říct, že ti dala facku?" ptal se s nadšením, které nemohl skrýt.
"Jo!" odfrknul naštvaně Cassanova.
"Měla právo…" řekl Remus.
"Nech si toho…! Buď se věnuj rozhovoru celou dobu, nebo vůbec!" zamračil se na něj Sirius.
"Fajn… Jen můj názor." odvětil klidně Remus a začetl se do Denního věštce, kterého měl s sebou.
"No… Já bych taky řekl, že sis to trochu zasloužil. Fakt nechávat ty holky takhle samotný ve Vstupní síni…! Prostě se ti to jednou vymstilo, Šlapko." zazubil se na něj James.
"Jste vážně kamarádi! Já prožívám děsivý teror malé a nenápadné, leč zákeřné dívky a vy stojíte na její straně!" vykřiknul teatrálně Sirius a sesunul se na zem. "Jau! U všech tlustočervů!" ozvalo se vzápětí na to zpod stolu a po chvíli se vynořil Sirius s tvořící se boulí na čele. James se se jenom naplno rozchechtal a mezi jeho výbuchy smíchu bylo rozumět jen Remusovo klidné konstatování "Karma Tichošlápku. Tohle je karma."
Holky mezitím došly do svého pokoje, kde již vstávaly jejich spolubydlící. Už to vypadalo, že se začnou Anie vyptávat, jak jí je po tom včerejšku, ale Lily je nenápadným pohybem ruky zastavila. Ony se jen chápavě usmály.
"Kam máte dnes namířeno?" zeptala se Alice.
"Uvidíme podle nálady…" odvětila Lily a dál se nabalovala, jelikož venku už začínala být vážně zima.
"Pokecáme u jezera, zajdeme do knihovny, ohřejeme se u krbu… Bude to fajn neděle." usmála se Anie. Lily ale viděla, že si tím není tak úplně jistá. Ovšem to chtěla dneska napravit.
Jejich tři kamarádky se rozhodly, že už je čas jít taky na snídani a tak se s nimi rozloučily a odešly.
"Tak kam první?" ptala se Lily.
"Pojďme k tomu jezeru." rozhodla Anie. A tak šly.
Když byly venku, bezstarostně se procházely, smály se spolu a povídaly si o tom, co spolu u jezera za těch šest a půl let zažily. Výbuchy smíchu, hádky Lily a Jamese, padání do vody, bruslení na ledě. Procházely se tak asi hodinu, když Lily dostala nápad. Nenápadně se přiblížila k obří hromadě listí a když se zrovna Anie chviličku nedívala, nabrala si ho plnou náruč a hodila ho na kamarádku.
"Ty malej zrzavej ďáble!" otočila se na ni Anie a pak jí listový déšť oplatila. A vznikla listová válka, která trvala asi čtvrt hodiny a dívky, které na jejím konci již ležely na zemi a byly celé špinavé, měly listí snad úplně všude. Ve vlasech, v botách, přilepené na obličeji, v kapucích, pod čepicemi a šálami, za oblečením… Ale byly šťastné a nezastavitelně se smály. Nevěděly, že je zpoza stromu pozorují tři páry očí. Dívčích očí. A jejich majitelky po chvíli vyběhly ze svého úkrytu.
"Merline! Amy, co tu děláte?!" vykvikla Lily na blondýnku, která jí byla ze všech tří nejblíže.
"Chceme být dneska s vámi. Anie…" přistoupila ke kamarádce "Víme, že nás potřebuješ. Jsme tvoje kamarádky a když jde o kluky, obzvlášť takové, jako je ten debil Black, musíme být s tebou." usmála se a za pár sekund už leželo všech pět v jednom velkém obětí na zemi.
"Díky…!" zašeptala přidušeně Anie a byla ráda, že má kolem sebe tak skvělé lidi. Na jednom hloupém klukovi ji v tu chvíli vůbec nezáleželo.
"Tohle je samozřejmost." špitla stejně přidušeně Lily. Která byla taky ráda. Byla ráda, že tu mohla být pro svou nejlepší kamarádku. Že ji mohla zbavit všech chmurných myšlenek na kluka, jako Sirius.
"To si piš!" řekly zbylé tři dívky naráz. Byly rády, že taky můžou Anie pomoct.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 2. října 2013 v 19:50 | Reagovat

Super kapitolka :)) už se zase budu těšit na další :D

2 Ronnie Ronnie | Web | 3. října 2013 v 16:26 | Reagovat

Tak tohle bylo bezva :D strašně se mi líbí, jak se příběh dál vyvíjí a strašně se těším na další kapitolu :)) :D

3 symphonys symphonys | E-mail | 20. října 2014 v 18:37 | Reagovat

super!Honem další kapitolku!
Je mi moc líto Annie!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama